Co to znamená pokácet strom
aneb Kácíme s rozmyslem
Profese arboristy je nejen o ořezu stromů. Jednou z hlavních činností je také kácení stromů a to převážně kácení rizikové. Pro mě je toto odvětví nejvíce ožehavým tématem – narozdíl od ořezu, jehož úkolem je co nejvíce prodloužit perspektivu života stromu na jeho stanovišti a zároveň zajistit provozní bezpečnost v jeho okolí, kácení stromu znamená pravý opak – jeho život ukončit.
My lidé však často sledujeme jen určité zájmy a máme tendenci opomíjet, jaké důležité role hrají stromy v našem blízkém okolí, v našem nejbližším životním prostředí, a proto velkou část své činnosti věnuji komunikaci se svými klienty o tom, co znamená přítomnost stromu na jejich pozemku. Společně pak nacházíme co nejšetrnější způsob, jak ošetřit zájmy všech zúčastněných – tedy včetně stromu samotného. Kácení je vždy až tou poslední možností a provádím ho pouze tehdy, kdy opravdu není jiná cesta – může mít totiž zásadní dopady. V tomto článku se zaměřím právě na tyto role stromu v kontextu lokálního ekosystému.
Strom - přítel člověka
Představme si, že z větší dálky přicházíme k dospělému stromu. Na první pohled je významným prvkem v našem zorném poli – rostlina svým vzrůstem převyšující všechny ostatní. Jeho zeleno-hnědá barevná mozaika těší oko, probouzí pocit bezpečí uložený evolučně hluboko ve starších částech mozku, zaznamenaný ještě z dob, kdy les byl domovem našich předků. Mezi listy vesele tančícími ve vánku mihotavě prosvítají sluneční paprsky, jejichž světlo je také zbarvené do světlých odstínů zelené.
Toto světlo náš pohled vede k zemi, kde si všímáme stínu, který celá koruna vrhá. Při vstupu do tohoto zastíněného prostoru pociťujeme teplotní rozdíl – jaké by asi bez tohoto stínu bylo na horkém letním Slunci horko? Zároveň v jeho těsné blízkosti vnímáme, že vzduch je jaksi jemnější, vlhčí, příjemnější pro náš nos. Možná je to směsí látek, které vylučuje do prostoru (ty jsou v některých případech prokazatelně antiseptické pro dýchací ústrojí, takže snižují riziko respiračních onemocnění, další zase mají prokázaný pozitivní vliv na psychickou pohodu – že by stromy chtěly, abychom jim byli nablízku?), možná zvýšenou koncentrací kyslíku, který svým dýcháním vyrábí, možná je jen vzduch v jeho okolí čistší, protože koruna odfiltrovala prachové částice. Anebo kombinace všech těchto aspektů?
V každém případě je blízká přítomnost stromu člověku velice prospěšná, ať už pocitově nebo vědecky vzato, ať už to vnímáme vědomě či podvědomě.
Strom - stavební kámen ekosystému
Nyní se pojďme podívat trochu víc zblízka. Nejprve na to, co je očím zřejmé, tedy na nadzemní část stromu – na kmen a korunu. Jelikož jsme si pro naši virtuální prohlídku zvolili vzrostlý, dospělý strom, můžeme na něm zpozorovat čilý život. Vzhůru po kmeni proudí zástup mravenců, aby na listech opečovali kolonii mšic, jejichž výměšky poté odnášejí pod zem, kde jimi zase krmí houby, a těmi pak své larvy. Po cestě míjejí lišejník, dokonalou ukázku spolupráce (dříve se mělo za to, že lišejník je tvořen 2 druhy organismů, nyní se ukazuje, že jich může být třeba i 5 v dokonalé souhře). Pohled sklouzne k malému otvoru po dříve ulomené větvi, z něhož vykukuje pták, který si tam zbudoval útočiště pro svá mláďata. Vylétá, aby si na sousední větvi ulovil housenku či brouka, kterých je zde taky nespočet. V jiné dutině zase můžeme objevit čerstvě budovanou spižírnu veverky, kde si ukládá zásoby pro zimní měsíce.
V této návštěvě koruny stromu můžeme ještě chvíli v představě pokračovat – jelikož je to představa, dejme si čas a prolezme strom větev po větvi, list po listu, a každý sám zjistíme, jaké formy života objevíme…
Jelikož se v představě můžeme i nesmírně zmenšit, vezmu nás na prohlídku pahýlu suché odumřelé větve. Ta je na povrchu již značně rozpraskaná, plná různých otvorů – pojďme se vydat dovnitř jednoho z nich! Hle, larví školka! Ale dejte pozor, pták z dutiny je na lovu! Pod suchou odpadající kůrou jsou již vidět známky plodnic některé z dřevo-rozkládajících hub. Těm se často poněkud křivdí, když jim říkáme dřevokazné – ve skutečnosti je jejich úkolem v naprosté většině jen recyklovat mrtvé dřevo a přeměnit jej v dalšími organismy stravitelný materiál. Ano, jsou tu i takové, které si rády pochutnají na na první pohled zdravých stromech, ovšem i ty v sobě skrývají mrtvé části, které je třeba odklidit.
A teď na zem a pod ni…
Až přijde podzim, strom stáhne zásobní látky, které pilně vyráběl během vegetační sezóny, do kmene a kořenů. Listí by teď bylo přítěží, která by během zimních vichrů zbytečně zvyšovala náporovou plochu koruny a ohrožovala stabilitu, a tak je čas jej shodit. Padá na zem, kde se do něj hbitě pouští myriády dekompozitorů – houby a hmyz, kteří v součinnosti s vodou listí postupně přemění v úrodný humus neboli tu nejšťavnatější složku půdy, která následně vyživuje veškeré rostlinstvo pod stromem rostoucí.
Živiny postupně, pomalým tempem, s vodou pronikají do nižších půdních horizontů, a tam se opět potkávají s kořeny stromu, z něhož před lety v podobě listí spadly. Koloběh se uzavírá, perfektní recyklace v přímém přenosu a na jednom místě!
Když už jsme pod zemí u kořenů, je nutno zmínit jejich nenahraditelnou úlohu v rámci stanoviště. Kořeny, to nejsou jen mohutné větvím podobné útvary táhnoucí se hluboko pod zem. Jistě, takové tam jsou taky a mají důležitou roli ve stabilizaci nadzemního velikána – drží jej na místě, absorbují a do země přenášejí vibrace z koruny, způsobené silným větrem. Zdaleka největší část kořenového systému však tvoří jemné drobné kořínky, z nichž je pod zemí velice hustá síť, sahající přibližně do 70 cm pod povrch – anebo tak hluboko, jak je půda provzdušněná – jejich úkolem je totiž nejen přijímat vodu, ale i dýchat. Často jsou tyto jemné kořínky propojeny s vlákny hub v symbióze zvané mykorhiza, která je prospěšná pro oba organismy – strom dává produkty fotosyntézy, houba zase důležité minerály stromem jinak nezískatelné a k tomu poskytuje komunikační spojení s dalšími rostlinami v husté informační síti, které nyní říkáme Wood Wide Web.
Celá tato hustá síť kořenů a kořínků zároveň drží pohromadě půdu a zabraňuje její odplavování a odfukování. A aby toho nebylo málo, kořeny stromů touží po vodě, tu si umí vytáhnout z větších hloubek a udržet ji blíže povrchu ve větším množství, což oceníme i my v podobě vždy plné studny – kupříkladu ořešáky byly v minulosti vysazovány u každého domu nejen pro své chutné plody, ale právě taky pro tuto výraznou schopnost držet spodní vodu blízko povrchu, a tak i ve studních.
Ještě chcete kácet?
O rozmanitém propojení stromu s jeho blízkým i širým okolím, stejně jako kvalitou života člověka, by se dalo pojednávat celé hodiny a přece bychom jej stále neobsáhli v plném rozsahu. Mnoho faktů je známých po dlouhá staletí a tisíciletí, mnoho jsme zapomněli či nikdy nevěděli a teď nám je naštěstí (opět) odhaluje moderní věda – v posledních letech stále častěji nacházíme nová neznámá propojení a souvislosti.
V kontextu tématu tohoto článku je však, dle mého názoru, rovnice poměrně jednoduchá – pokácím-li strom bez opravdu nutného důvodu, všechny výše uvedené benefity a vztahy, které vznikaly po dlouhá desetiletí až staletí a mohou se nadále po stejně dlouho dobu rozvíjet, zmizí během několika říznutí pilou.
Okolo lidských obydlí a činností však často nastane situace, kdy už je strom svým stavem opravdu nebezpečným. I tak je ovšem vhodné před finálním verdiktem o kácení zvážit všechny možnosti, mezi které může patřit kupříkladu šetrná redukce koruny ořezem.
Než si tedy povoláte arboristu se záměrem kácet, dobře si vše v souvislostech promyslete. A jakmile přijede, buďte nejprve otevření diskuzi o tom, zdali jsou vaše důvody opravdu tak závažné, zdali jsou rizika opravdu tak velká, nebo jestli existuje způsob, jak strom zachránit.
A pokud bude kácení nevyhnutelné, zasaďte nový strom! Nemusí to být nutně na stejném místě, ale třeba někde v blízkosti, v sousedství po dohodě s majitelem nevyužívaného pozemku nebo s obcí a tak podobně.
Budoucí generace vám budou vděčné, přinesete jim tímto jednoduchým činem krásnější, bohatší místo pro život!
